Vánoční Cookování
Dvě výpravy do srdce Jižních Alp dopadly tak, jak bychom si snad ani netroufli doufat. Bude to zřejmě vánoční dobou, kdy se plní přání těm, kteří byli celý rok hodní, neodmlouvali rodičům a každý den za uplynulé dva měsíce pilně studovali předpověď počasí.
The Footstool – štědrodenní plezírová túra
Od dárkového šílenství jsme si letos milerádi odpočali, ale přesto se nám podařilo nadělit si pěkný štědrodenní zážitek. Dva noclehy na nejstarším bivaku v oblasti Mt. Cook, Sefton Bivvy (1917 – toto je rok zhotovení, nikoliv nadmořská výška ;-) s exluzivním výhledem a navíc výstup na blízký vrchol The Footstool v ukázkovém počasí. Sváteční pohoda pokračuje u oblíbeného jezera Ohau, kde odpočíváme, kajakujeme, pečeme v popelu chleba i vánoční koláč (stali se z nás pořádný trampové!) a spřádáme plány co dál…
Mt Cook – mnoho zážitků v jednom
Ben nám rovněž dělá radost a šlape jak za mlada. Bohužel se s ním ale nedá dostat úplně všude a tak volíme poněkud odlišný dopravní prostředek. Po dlouhém špekulování nad předpovědí počasí, podmínkou a naší únavou rozbíjíme prasátko a nasedáme do helikoptéry, která nám velmi ošemetný přístup na Plateau Hut zkrátí z 10 hodin na 10 minut. Už to samo o sobě je ohromný zážitek (podle Kristiny větší, než všechny výstupy tady…ehm)! I přes toto ulehčení v kombinaci s luxusní alpskou chatou ale výstup na nejvyšší horu Zélandu není úplná procházka… k vrcholu je potřeba vystoupat pěkných 1700 metrů (průvodce hlásá, že je obvykle jedná o výlet na 15-18 hodin), probloudit k tomu trhlinami uprostřed noci a poprat se s vrcholovým hřbenem. Z tří dnů si vybíráme ten, který slibujeme nejméně vhodnou předpověď, dáváme budík na 0:15 (ne že bychom toho moc do té doby naspali) a vyrážíme vstříc zatažené noci. Tu a tam začíná poletovat sníh…
Ačkoliv jsou na chatě další tři skupiny, na Cook jdem tradičně sami. Na začátku ledovce je naštěstí lehce znatelná trasa z výstupu před třemi dny a tak plni optimismu svižně stoupáme vzhůru. Až do té doby než se svah začne výrazně nakolmovat a my začneme být bombardováni ledovými projektily. Začíná foukat a poletující sníh navigaci v černočerné tmě zrovna neulehčuje. Chvilku stepujeme mezi séraky a po další nadílce ledu za krk a dalších částí těla řadíme zpátečku. Už to vypadá všelijak a oba si představujeme příjemné pokračování spacákové epopeje, když tu nacházíme snadnou a správnou trasu a můžeme směle pokračovat. Vítr zcela ustává a nesměle začíná svítat. Ranní šero, nám usnadní (nevidíte, kam byste padali) přechod strmého zledovatělého úseku zvaného Linda Shelf a po potrápení lýtek v kuloáru už stojíme na hřebeni po Summit Rocks. Krvavý úsvit vyvolává rozporuplné emoce.
Vrcholových dnů s vymetenou oblohou už jsme zažili mnoho, ale to, co se odehrávalo onoho rána nemělo obdoby. Slunce osvěcovalo východní svahy Mt. Tasman, Westcoast se topil v temných mracích a na východě se vařila mlha. V tomto přírodním divadle jsme hráli naprosto vedlejší role, přesto jsme si naprosto užívali lezení po mixovém hřebeni. To bylo zábavné, záživné, ale nikoliv těžké a děsivé. Nevěděli jsme, zda dřív chválit podmínky na kopci, nebo kulisy, které se měnily každých 5 minut. Abychom nebyli rozmazlení dokonalostí, zahalí se alespoň samotný vrchol Cooku do mlhy a tak máme toto nejvyšší místo bez výhledů, ale zato s krásnou okrasou našich obličejů. Během sestupu se všechny mraky rozplynou…ale jen do té doby, než se na Lindě ponoříme do neproniknutelné mlhy. Po stopách z rána není chvílemi ani památky a tak zapínáme GPS a kličkujeme s její pomocí. Po necelých 12 hodinách a závěrečném brození rozměklým ledovcem přicházíme na chatu, kde bylo od rána zatím jenom škaredě…
Příslib pěkného počasí nás vytahuje z postelí ve 3 ráno i den následující. Krásně umrzlým sněhem přeběhněme pod Mt. Dixon, na který plánujeme vystoupit snadným sněhovým hřebenem. Odtrhová trhlina má ale jiný názor a tak po hodině špekulování statečně utíkáme z bojiště a místo dalších dramat raději vyrážíme na pohodovou hřebenovku přes Glacier Dome, odkud si vychutnáváme východ slunce a panoramatické výhledy na okolní hory, včetně té, na které jsme stáli den předchozí.Nádherná tečka, za tím naším výstupem.
3 Komentáře. Napiš komentář
Pecka je slabý slovo. Dobře dáváte.
Nádherné fotky, krásné zážitky – opravdu nevšední.
Těšíme se , až po návratu domů budete mít nějakou prezentaci, kterou pak dáte na net -to aby si jí mohli prohlédnout i na Valašsku. Hodně štěstí!
Valášci
[…] den má být výjimečný, příjemný a plný zážitků. Loni jsme tato kritéria splnili dokonale a i letos, s dvěma prkýnky na nohách, jsme byli […]